LABE - květen 2009
LABE - květen 2009
Opět razíme na vodu. Společné zápolení mezi posádkami, kdo se víckrát cvakne nás vyhnalo na řeku. Proč zrovna Labe? Protože je to klidná řeka a pro nás otrlé mořské vlky jenom oddychový volejíček. Jenže právě podceňování posadilo Jefersona a Tomíka na nejnižší laťku našeho žebříčku.
Tak já s Kubou jedem k Tomíkovejm, kde přespíme. Je tu i Frišťa a Ondra. Klábosíme a až po hokeji, který Frišťu uchvátil natolik, že mu Tomík musel dát televizor do okna, jdeme spát. Ráno máme ještě hodně zařizování. Po snídani - půjčit lodě a hned razíme směr Dvůr Králové.Tady si vyzvedne svou kanoi Frišťa. Místo nalodění je určeno v Nových Zámcích asi 15km za Dvorem. Čeká tu na nás Páč s Bosorkou a jejich dětmi Kubou a Johankou. Po chvilce přijede i Savage s Aničkou a jsme kompletní. Snad na nikoho nezapomenu Jefferson, Jakub a Tomík jedna posádka. Druhá - Frišťa, Savage a Anička. Jako třetí jedou Tomášek se Zuzkou. Čtvrtý Ondra s Petrou a pátá posádka - Páč, Bosorka, Johanka a Kuba.
Začátek plavby pro první posádku se dařit, protože se dvojka cvakla, ale v zápětí jsme je dohnali. Na “oběd“ jsme si zašli do hospody našeho mládí - na Souvrať, zavřeno nás nevyvedlo z míry. Tak čekání na otevření jdeme trávit kávou u Frišťových rodičů. Zanedlouho otevírají, a tak ani moc nezdržujeme. Dáme zmrzku, točený pivko na zápraží a jdeme k lodím. Přeplouváme přes Starý Grédo k Novému, kde se utáboříme. Bouda je polorozpadlá, ale nas...o v ní není, pro případ deště se dá využít. Klábosíme u ohýnku a najednou se spustí liják, stěhujeme děti do chajdy pod střechu. Já s Páčem ještě chvilku debatujeme a pak taky zalézáme do spacáků. Přes noc se vypršelo a ráno jedem dál k přehradě Les království. Hráznej nám samozřejmě vynadal, že jedem až k hrázi, a že je to nebezpečný atd. Měl pravdu, jenže přenášení bylo tak dost dlouhý a zkrácení si to o každý metr je příjemné. Ve Verdeku jsme si sjeli jez bez úhony a pokračovali ke Dvoru. Na jednom jezu, který se nedal sjet, Ondřej koníčkoval až rozlomil loď. Nastala záchrana věcí, které chytil splav do víru a urputně je držel. O pár věcí přišli, mimo jiné i o Petřinu domovenku. Ondřej s Petrou odešli k Monice, která je večer přivezla do cílového místa. My ostatní jsme pokračovali do Stanovic. Cestou Páč zanechal trosky Ondřejovi lodě u kámoše na zahradě. Já s Tomíkem a Jakubem jsme udělali školáckou chybu, klacek ve vodě nás votočil, takže jsme se dostali do vedení, co se týče cvaknutí. Proud byl dost silný a já měl starosti o Jakuba, nechal jsem Tomíka na pospas proudu a plaval s Kubou ke břehu. Jakmile byl Kuba v bezpečí vrátil jsem se pomoci Tomíkoj, ale už mě síly opustily a začal jsem lapat po dechu. Asi metr od břehu, kde byla pořád ještě taková hloubka a já nenašlapal dno, pro mě museli skočit a podat mně pádlo. Tomíka taky vytáhly. Naštěstí vše dobře dopadlo. Ale Jakuba moc mrzelo pivo, které měl hlídat, a které mu uplavalo („A jsme bez piva“). Ve Stanovicích přijedeme přímo k restauraci, kde budíme pozdvižení. Turisti se srocují u břehu, vykládáme bagáž a spouštíme lodě pod jez. Nedorozumění způsobilo, že lodě s polovinou posádky odjeli zakotvit a my ostatní jdeme pěšky. Na křižovatce se najednou potkávají: koně, auta, pes a do toho všeho štěkající Kony, děti a my se vší bagáží - prostě dopravní kolaps. Vše zvládnuto, míříme na zahradu, převlékneme se do suchých hadrů a jdeme do restauračky. Tady se sejdeme s Věrkou a Monikou, která přivezla Ondru a Petru. Pro Páče přijel Hejkal s Žábou. Ráno jedem do Třebechovic pro auťák a pak domů.
Myslím, že se i o tomhle vandru budeme dlouho mluvit.
Ahoj Jefferson.