Zlato 08
ZLATO Květen 2008
Po domluvě s Tomíkem, že máme dost chudoby jedem rejžovat zlato a drahé kamení. Jelikož je všude dost nerostného bohatství i pro ostatní, tak nás jede víc. Z domu vyrážím z Kubou, pak nabíráme Frišťu a jedem do Třebechovek pro Tomíka a Tomáška. Cestou do Dvora Králové plánujeme, co s nabytým majetkem. Kuba v tom má jasno – chce tank.Ve Dvoře se přidá Savage s Lůcou a jedem vlakem do Borovnice.Tady najdeme občerstvovnu, a pak hledat spaní. Náš plán je jasnej - jdem do sopky, ale to není tak jednoduchý. Sopka je jenom místní název známý akorát pár osadníkům, a tak ptaní na cestu je složitější než se zdálo. Podle hesla „Ráno moudřejší večera“ najdem nocleh v remízku a otevřem si kalvádos. Ráno se to potvrdilo, sopku za denního světla najde Tomík hravě asi o 500m od nás. Pod sopkou je vesnice Stupná - to je náš cíl, náš Klondike. Tady boříme pánve do vody a propadáme zlaté horečce, první zavolání mám!!! je tu a povzbuzuje nás to k dalšímu nabírání horniny. Po půl hodince v ledové vodě odpadají první zbohatlíci a počítají vytěžené České granáty (Pyrop), ale zlato furt nikde. Jeden domorodec se u nás zastavil a vyprávěl o výzkumném teamu, který údajně rejžoval tři dny od rána do večera a zlata měl tak na kávovou lžičku. A tak jsme šli hledat klajm jinam. Naše další místo je Horka u Staré Paky, zde pro změnu nacházíme acháty, ametysty a jiné polodrahokamy. Přespíme kousek od nádraží a ráno jedem do Nové Paky navštívit muzeum drahokamů. Zajímavá prohlídka a zkušená mineraložka nám ohodnotila naše dosavadní vyrejžované kousky (ten můj granát ohodnotila na 500kč).To je samozřejmě nesmysl, jen sem chtěl v naší při o to, kdo má největší úlovek udělat konečně jasno. Po předem domluvené sumě jsem poprosil paní průvodkyni o ohodnocení, a protože ochotně přistoupila na moji maličkou zradu vůči kamarádům,měl jsem největší úlovek. Z muzea přecházíme koupit zásoby jídla a pití a jdem na Kumburk. Z Paky je to cesta po lyžařské sjezdovce, hroznej KRPÁL, ale potom je to nádherná hřebenovka skoro po rovině. Tomík koupil na cestu zelenou, prej proti žízni, a tak popíjíme při každé příležitosti, a že jich bylo. Kumburk je pořád tam, kde byl a Klepanda taky. Po krátké prohlídce táhnem na Klepandu. Hospodský se snaží a je nám příjemně. Druhý den se probouzíme pod Bradlecem, to je zřícenina zřícenější než Kumburk. Z Bradlece jdeme pokusit ještě štěstí do Bradlecké Lhoty a dál do Kyjí na vlak. Je to jedna z nejvýše položených zastávek u nás nebo aspoň na této trati. Pomocí kyslíkových přístrojů dosahujeme cíle, vlak jede za dlouho, a tak odcházíme na vrchol Tábor. Na památném místě je pouť, takže moc lidí, kraválu a hlavně plno lákadel pro děti. Naštěstí to dopadlo dobře a stačil pouze balonek. My jsme dali dvě pivka a jdem do klidu lesa nocovat. První balónek (Lucčin) uletěl asi po půl hodině. Druhý nás celou noc strašil. Jeho kymácení ve větru a odlesk od ohně připomínal postavu, takže Kony celou noc vyváděla jako kráva. Ráno jen seběhnout do Lomnice nad Popelkou a vlakem do Dvora. Díky retku, zde prošviháváme autobus z nádraží do města a k Saváčovejm musíme pěšky. To je jen maličkost, která nemůže konkurovat těm krásnejm zážitkům z celé akce.
Ahoj Jefferson